První pololetí roku 2026 ukázalo, že zavedení povinných příspěvků na penzijní spoření pro zaměstnance v rizikových profesích nedopadlo tak, jak se předpokládalo. Podle společného šetření Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZS) a KB Penzijní společnosti mezi 176 firmami se ukazuje, že na tento příspěvek má nárok, avšak stále ho nevyužívá ani polovina oprávněných zaměstnanců v pětině firem. Firmy přitom princip podpory spoření nezpochybňují, avšak v praxi se potýkají s vysokou administrativní náročností a pasivitou zaměstnanců, kteří si o příspěvek nepožádali. Tento paradox vyvolává otázky o efektivitě zavedeného systému a jeho skutečném dopadu na zaměstnance.
Podle výsledků šetření uvedlo 68 procent firem, že samotný povinný příspěvek lidi k aktivnímu spoření na stáří nemotivuje. Mnoho zaměstnanců se o proces penzijního spoření nezajímá a často nemají ani sjednanou vlastní smlouvu. Jiří Horecký, prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR, situaci komentuje slovy, že příspěvek není jen otázkou peněz, ale je třeba správně určit okruh zaměstnanců a vést detailní evidenci. Dále podtrhuje, že je potřeba jasná pravidla a praktická metodická podpora, aby příspěvek skutečně plnil svůj účel a dostal se k lidem, pro které byl určen.
Administrativní zátěž a nejasnosti v pravidlech
Povinné příspěvky na penzijní spoření přinesly firmám nejen nové povinnosti, ale i komplikace. Až 79,6 procenta zaměstnavatelů v průzkumu uvedlo, že administrativní náročnost je pro ně hlavním problémem. Nový zákonný rámec vyžaduje přesné sledování nároků zaměstnanců a správné vedení evidencí, což pro mnohé firmy představuje velkou zátěž. Mnoho zaměstnavatelů se potýká s nejasnostmi v pravidlech, což ztěžuje jejich schopnost efektivně řídit tento proces. Jiří Šperl, generální ředitel KB Penzijní společnosti, dodává, že nestačí pouze vytvořit nárok na příspěvek, ale zaměstnanci musí mít jasný návod, jak se k penězům dostat a jak je využít pro svou budoucnost.
Vzhledem k této situaci se objevuje otázka, jak motivovat zaměstnance k aktivnějšímu přístupu k penzijnímu spoření. Podle výsledků šetření 68,1 procenta respondentů uvedlo, že současné nastavení příspěvků má nízký motivační efekt. Firmy se obávají, že bez zjednodušení komunikace a zpřesnění výkladu pravidel se situace nezlepší. Zaměstnanci by měli dostat jasné instrukce a informace o tom, jak mohou příspěvek využít, jinak se může stát, že peníze na důchod budou i nadále ležet ladem a nevyužity.
Potenciál pro zlepšení a spolupráci
Průzkum také odhalil, že v 22 procentech firem nevyužila příspěvek ani polovina dotčených pracovníků. To naznačuje, že samotná existence nároku na peníze od zaměstnavatele neznamená, že o ně lidé skutečně stojí. Motivace k aktivnímu spoření se musí zlepšit, a to nejen prostřednictvím zaměstnavatelů, ale také ve spolupráci s penzijními společnostmi a státem. Je nezbytné, aby zaměstnanci pochopili, že jde o reálné peníze, které mohou zajistit jejich lepší budoucnost. To si žádá komplexní přístup, který zapojí všechny zúčastněné strany a přinese potřebné změny ve způsobu, jakým jsou informace o penzijním spoření předávány.
Závěrem lze říci, že situace kolem povinných příspěvků na penzijní spoření vyžaduje pozornost a aktivní přístup ze strany všech zúčastněných. Bez vhodné spolupráce a zjednodušení procesu může být obtížné dosáhnout kýženého efektu a zajistit, aby peníze určené na důchod skutečně putovaly k těm, pro které byly určeny. Je nutné přehodnotit současný systém a najít způsoby, jak jej udělat efektivnějším a přístupnějším pro zaměstnance.