V nedávném žebříčku, který hodnotí podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v Evropské unii, se Česká republika umístila na předposledním místě, hůře než pouze jeden malý stát. Tento výsledek odráží zpoždění v přechodu na udržitelné energetické zdroje a silnou závislost na tradičních formách energie, jako je jaderná energetika. Podle zprávy Eurostatu, která byla zveřejněna v červenci 2026, je situace v Česku alarmující, zejména v porovnání s ostatními členskými státy EU, které se snaží výrazně zvýšit podíl obnovitelných zdrojů. Zatímco Dánsko, například, dosáhlo úctyhodných 92 procent výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, Česko zůstává daleko za tímto cílem.
Hlavními faktory, které přispívají k nízkému podílu obnovitelných zdrojů v Česku, jsou jak technické, tak politické překážky. Mnoho států EU, včetně Česka, se stále spoléhá na jaderné elektrárny jako na klíčový zdroj energie, což sice přispívá k nízkým emisím, ale brání rychlejšímu rozvoji obnovitelných zdrojů. Česká energetická politika se zaměřila na udržení stávajících jaderných kapacit a na plánování nových jaderných bloků, což může odsunout investice do obnovitelných zdrojů na vedlejší kolej. Mnoho přírodních a geografických podmínek, jako jsou například nedostatečné prostory pro výstavbu větrných a solárních elektráren, dále ztěžuje situaci.
Slovinsko a Belgie jako příklady úspěšných přechodů na obnovitelné zdroje
V žebříčku se na prvních příčkách umístila například Slovinsko, které s 40,9 procenta obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny vykazuje vývoj směrem k udržitelné energetice. Slovinsko se snaží aktivně podporovat přechod na obnovitelné zdroje, a to i přijetím strategie pro ukončení výroby elektřiny z uhlí do roku 2033. Tento krok je důležitým signálem pro další země, jakým způsobem lze postupně omezovat závislost na fosilních palivech. Hlavním zdrojem obnovitelné energie v Slovinsku je vodní energie, která se podílí na výrobě elektřiny nejvíce. Kromě toho země spoléhá také na jadernou energii, která tvoří skoro 39,2 procenta celkové výroby elektřiny, což opět ukazuje na kombinaci různých zdrojů.
Belgie, která se umístila na 9. místě s podílem 40,6 procenta obnovitelných zdrojů, se vyznačuje vysoce rozvinutým pobřežním větrem. Budování větrných parků v Severním moři je jednou z priorit belgie, která se snaží zvýšit výrobu zelené energie. Důležitým projektem je Princess Elisabeth Island, umělý ostrov, který slouží jako hlavní energetický uzel pro přenos elektřiny z mořských větrných elektráren. Belgie také spoléhá na jaderné elektrárny, jejichž podíl na výrobě elektřiny se pohybuje okolo 33,1 procenta. I přes dřívější plány na postupné ukončení jaderné energetiky se belgický parlament rozhodl tento zákon zrušit, což ukazuje na složitost energetické politiky v Evropě.
Budoucnost české energetiky a možnosti rozvoje obnovitelných zdrojů
Budoucnost české energetiky tak zůstává nejistá. S ohledem na výsledky v oblasti obnovitelných zdrojů je jasné, že Česká republika musí naléhavě přehodnotit svou energetickou politiku a zaměřit se na investice do udržitelných zdrojů. Množství příležitostí je stále k dispozici, a to včetně rozvoje solární a větrné energie, které jsou v posledních letech na vzestupu. Je však nutné, aby se vláda zaměřila na odstranění překážek, které brání rychlejšímu rozvoji těchto technologií. Také by měla hledat inspiraci v úspěšných příkladech jiných zemí a přizpůsobit své strategie tak, aby lépe odpovídaly místním podmínkám.
Česká republika se nachází v situaci, kdy je naléhavě třeba zlepšit svoji pozici v oblasti obnovitelné energie. S rostoucím tlakem na snižování emisí a přechod na udržitelné formy energie se jeví jako nezbytné začít aktivně vyhledávat možnosti, jak zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny. Bez rychlé a efektivní akce se Česko může ocitnout v ještě horší pozici v rámci Evropské unie, což by mělo dalekosáhlé důsledky nejen pro životní prostředí, ale i pro ekonomiku a energetickou bezpečnost země.